Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie trochu podrobněji

 
 
 
 

Pred tisíciletími, poté co skoncila doba ledová, byl v Severním lese, jak toto území pozdeji nazývali Rímané, jenom les a voda. V dusledku jedinecných geologických pomeru vznikla cetná horská jezera, z kterých se ješte nekterá dochovala a z nichž nejvetší bylo Vltavské jezero. Šumavské prajezero, jak bývá obycejne nazýváno, se rozkládalo od Horní Vltavice až po Certovu stenu, v šírce 18 km v nejširším míste - mezi masivem Smrciny u Zvonkové a Krížovým vrchem u Svetlíku - cetné vrcholky kopcu vycnívaly z jezera jako ostrovy. Když voda, ovlivnená prulomem u Loucovic, odtekla, vyrostl na rozbahnené pude na úbocích kopcu a výšinách hluboký les, takže Šumava, jak tento les nazývali již starí Rekové a Rímané, se stala strašnou divocinou.
Presto, že v dávné historii bylo toto území pravdepodobne nejspíše neobydleno, je historie Cerné v Pošumaví a jejích osad relativne dlouhá a zajímavá.
Puvodne patrilo území obce Cerná k panství Boletice, majetku ceské královské koruny. Král Václav I. daroval toto zboží Hirzovi, který patril k pánum z Klingenbergu, puvodem z Porýní. Hirzo se v Cechách objevuje již v letech 1241 až 1248 jako královský vrchní kuchar a od roku 1250 jako královský purkrabí. Hirzo rozumel stavebnictví a proto ho Otakar II. poveril založením mesta Budejovic. V roce 1268 založil na svém panství Dolní Vltavici a také Cernou, jejichž založení je v tomto roce písemne doloženo, avšak ve skutecnosti bylo toto místo osídleno dríve.
Pocátek osídlení podél staré soumarské cesty pres vltavinský prusmyk, která procházela celým Hirzovým územím, mohl být proveden dávno pred casem, který je uveden v listinách. Rok 1268, uvádený jako založení Dolní Vltavice a Cerné muže platit pro zacátek plánovitého osídlovaní.
Toto území se táhlo jako úzký dlouhý pruh od Boletic na jihozápad, až na zemskou hranici. V pozdejší dobe bylo celé toto panství pojmenováno podle obce Mokrá, jedné z osad dnešní obce Cerná v Pošumaví. Tímto územím vedla obchodní cesta podobná Zlaté stezce, která se na východe, sledujíc vltavským údolím obchodní cestu z Horního Rakouska pres Krumlov do Zlaté Koruny a odtud do Netolic, spojila se Zlatou stezkou.
Hirzo z Klingenbergu, který zemrel dne 13. kvetna 1275 bez dedicu, daroval klášteru ve Zlaté Korune veškeré zboží Mokrá - Dolní Vltavice, vcetne na nem ležících 13 založených osídlení. Tím se stali mokerští a dolnovltavictí poddanými zlatokorunského kláštera. Hirzo leží pohrben ve Zlaté Korune, náhrobní deska se nachází stále ješte uvnitr kostela. Král Otakar II. potvrdil listinou ze dne 17. brezna 1268, vyhotovenou v Písku, toto darování a práve tato listina uvádí jména 13 osídlení podle místních pojmenovaní hor, lesu, polností a potoku. Šlo o Dolní Vltavici, Bližnou, Cernou, Mokrou, Záhliní, Mýto, Skalné, Detochov, Lštín, Jankov, Mladonov, Horicky, Faschinghof a Slavkovice. V této listine, ac je psána latinsky, jsou jména osídlení napsána v ceském jazyce (až na Faschinghof).
Klášteru Zlatá Koruna bylo dne 11.ledna 1284 potvrzeno držení hirzovského zboží králem Václavem II. a toto bylo ve vlastnictví kláštera až do husitských bourí. Když byl klášter 11.kvetna 1420 zpustošen husity, dva mniši byli upáleni a ostatní uprchli, zmocnil se klášterního majetku Oldrich z Rožmberka a vymohl si na králi Zikmundovi zastavení klášterního majetku svému rodu. Rožmberkové nevrátili tento majetek zpet zlatokorunským mnichum, když se vrátili zpet z Kremže (Krems) v Dolním Rakousku, kde meli vinice. Ponechali si tento zastavený majetek a naopak nechali tento zapsat jako svoje vlastnictví králem Vladislavem dne 6. dubna 1501. Petr Vok, poslední z Rožmberku, prodal krumlovské panství s bývalým klášterním zbožím dne 11.zárí 1600 králi Rudolfovi II., od kterého prešel majetek v roce 1612 na krále Matyáše a z toho v roce 1619 na krále Ferdinanda II.. Tak se tento majetek stal opet majetkem korunním, až ho dne 23.prosince 1622 daroval král Ferdinand II. Johannovi Oldrichovi z Eggenbergu. V majetku jeho rodu zustal tento až do jeho vymrení dne 4.dubna 1719. Potom prešel na Schwarzenberky, jimž patril až do zrušení poddanského svazku v roce 1848.
V minulosti se na hospodárském rozvoji obce a jejích osad podílelo zemedelství a obchod na staré soumarské stezce z Pasova do Ceských Budejovic. V 19.století to pak byla zejména težba tuhy, težba rašeliny a v menší míre i težba vápence (Muckovské vápencové lomy).