KRONIKY OBCE + HISTORIE

Ne každý má tu vzácnou vlastnost, vdechnout svému povolání punc mistrovství a prvotřídnosti.Pro Marii Kudláčkovou je tímto povoláním vaření, koníček, který ve školní jídelně ZDŠ v Černé v Pošumaví přerostl v něco víc, než vaření podle knihy kuchařky.Za dlouholetou praxi se musela naučit dávkovat mouku do knedlíků pro více než sto malých strávníků, odměřovat přiměřené množství vody na čaj, dbát na dodržování zásad správné výživy při sestavování jídelníčku. Večer před spaním pak přemýšlí, jak bude školáčkům i dětem z jeslové třídy a mateřské školy chutnat svačina, co všechno zajistit na další den a podobně. Jenom maso zpracovávají v kuchyni na různé způsoby třikrát týdně.

Dnes máme naši práci značně usnadněnou než před dvaceti léty, vzpomíná Marie Kudláčková, nositelka titulu zasloužilý pracovník resortu školství, na svoje začátky.Tehdy jsme si museli dokonce chodit i pro vodu a veškeré práce bylo nutno dělat ručně.S úsměvem jde ale všechno lépe a snadněji, a to byl také důvod, proč zůstala vedoucí kuchařka školní jídelny věrná vaření.

 

 

-          Psát o limonádě před letní turistickou sezonou, kdy se rtuť teploměru šplhá stále výše, je jistě aktuální. Návštěva v sodovkárně n.p. Jihočeské pekárny v Černé v Pošumaví nás přesvědčila, že o nealkoholické nápoje nebude nouze. Co mohou právě nyní v Černé nabídnout? Od sifonu, tradiční červené limonády Pomo, Šumavanky, Citrokoly a dalších, je to například i žlutá limonáda Jugo, která je v kresech Český Krumlov a Prachatice, kam se dováží, nejvíce oblíbená.

„Ve velkých nádobách se vaří i sirup, jako výchozí surovina pro výrobu limonád, která se rozváží do všech sodovkáren v kraji“, říká vedoucí provozovny Karel Machač. /Jiskra 19.6.1981/

-          V provozovně Jihočeských pekáren na výrobu ovocných šťav a limonád v Černé v Pošumaví vyrábí letos mimo jiné i několik druhů limonád a osvěžujících nápojů. Před naplněním lahví a sudů je velmi důležité zkontrolovat, zda je vše v pořádku. O to se stará mistrová provozovny Miroslava Vrbová /Jiskra 1978/

-          Podzim minulého roku byl mimořádně bohatý na úrodu ovoce všeho druhu. Jedním ze zpracovatelů horší jakosti jablek je provozovna sodovkárenského závodu Vodňany v Černé v Pošumaví. Jak nám řekl mistr výroby Stanislav Med, zpracovali zde v měsících září až prosinec 1500 tun jablek k výrobě sucusu, kterým zásobují všechny sodovkárny Jihočeského kraje. Suroviny jim dodávají n.p. Zelenina České Budějovice a Jednota Kaplice/Zemědělské noviny 17.1.1981/

-          Provozovna sodovkárny v Černé v Pošumaví vaří sirupy pro celý kraj, v zimním období připravila 1150 tun jablečných šťav, z jejichž vůní jde až hlava kolem. To vše souvisí s přípravou na letní sezonu, kdy břehy jezera oživnou tisíci návštěvníky a kdy se poptávka po nápojích zmnohonásobuje.Babička provozovna, volající po rekonstrukci, je však dosud schopna vyprodukovat do roka 30 000 hektolitrů limonád mnoha druhů.Přestože nově instalovaná plnička trochu zlobila, žíznit se určitě nebude. Zárukou je dělný kolektiv žen ve výrobě s průměrným věkem 26 let, jejich pracovitost, zájem o věc a disciplína. Nová je nejen plnička, ale i moderní mycí zařízení lahví, které obsluhuje dlouholetá pracovnice provozu Vlasta Schabatková.V Černé v Pošumaví připravují takto již devatenáctým rokem pro žíznící v mnoha místech kraje, osvěžující a vyhledávané nápoje./Jihočeská pravda 14.1.1981/

Na celozávodní konferenci ROH pracovníků lesního závodu Vyšší Brod byla vyhodnocena socialistická soutěž za rok 1977.Na prvních místech se umístili: - v těžbě dřeva jednotlivců Jan Kadrnožka, v přibližování dřeva UKT s dvoučlennou posádkou manželé Markovi a v přibližování jedním koněm Jan Rizák. Lesní správa Frymburk všem vyhodnoceným blahopřeje./ Jiskra 1978/

 

Špičkových výkonů dosáhli Bartoloměj Schabatka a Karel Friedl z lesního závodu Vyšší Brod v těžbě dříví jednomužnou pilou a řidič kolového traktoru Vít Marek v přibližování dříví.V prvním měsíci letošního roku pracovali v lesních porostech se sněhovou pokrývkou okolo 30 cm a v lednových mrazech na Kozáku a Dolní Vltavici ve frymburské lesní správě a mají lví podíl na překročení lednového úkolu na 156%. Oba těžební dělníci pracují severskou metodou samostatně a každý z nich odevzdal téměř 400 m³ vytěžené hmoty.

Bartoloměj Schabatka patří mezi velmi výkonné pracovníky v těžbě dříví a Karel Friedl, přestože pracuje u závodu v této profesi teprve druhý rok, se stává rovnocenným partnerem.

Zpracovanou hmotu obou těžařů – 773 m³, stačila z lesa vytáhnout a naskládkovat posádka traktoru UKT traktoristy Víta Marka, který je již po řadu let nejlepším pracovníkem v tomto oboru nejen u vyšebrodského lesního závodu. V lednu si dokonce nastavil pracovní dobu o tři volné soboty a jednu neděli. Všichni pracovníci vytvořili i ve ztížených zimních podmínkách předstih v plnění výrobních úkolů a svých socialistických závazků, jimiž pomáhají závodu vyrovnat se s těžební činností./ Jiskra 2.3.1979/

 

Josef Kulíšek, chatový tábor Černá v Pošumaví. To je zrovna tak přesná adresa jako Vítězslav Jandák, Praha-Smíchov. Nad oběma údaji pošťáci dozajista zajásají.Pardón, co na to Pražáci vám nepovím, ale Šumaváci zlostí div z kůže nevyletí, jak hromují a metají blesky.Dopis obracejí nahoru dolů, marně hledají čáru navíc, leč kde nic tu nic.A to ještě mohou být rádi, že nemusejí klusat do lékárny! Samozřejmě vědí, že krasopis se již dávno v našich školách neučí, pochopí, že psací stroj také nemůže mít každý po ruce.Kroutí však hlavou nad hieroglify, které odvážlivci vydávají za čitelné písmo.

Stavovská čest jim nedovoluje ani takový dopis odložit, zapomenout, že vůbec přišel.Naopak jim velí doručit i zdánlivě nedoručitelnou zásilku, takže se z nich stávají badatelé, pátrači a detektivové dohromady.Běhají, vyptávají se, vyzvídají a zatěžují linky na národní výbory a správce letních sídel.

Pošta v Černé v Pošumaví má totiž v letních měsících mnohem početnější klientelu. Zatímco od října do května si poštmistr za přepážkou a dvě doručovatelky hravě poradí se vším, s čím se obvykle lidé obracejí na poštu, o prázdninách a dovolených často nevědí, kde jim hlava stojí( a to jim přicházejí na pomoc dvě brigádnice).

Kdyby jen roznášely místním občanům to by si zpívaly. Kovářům dají do schránky noviny, Březinům jednou za týden donesou psaní od dcery z Moravy, sběrateli Pecháčkovi obden pohlednice, odkud se poslat dají… ó jé. To by těch sedmadvacet kilometrů, které každý den poctivě našlapou Marie Macháčová a Anna Frischová, uběhly jako srny. Prý. jenže v létě právě tím poletováním a pátráním navíc, kilometry naskakují jako na tachometru a večer ztěžknou nohy jakoby byly z olova.A to mají obě do důchodu hezky daleko.

Do doručovacího rajonu pošty, sotva pár metrů od Lipenského jezera, nepatří v létě pouze Černá, připojené čtyři okolní obce a několik sem tam rozhozených samot, nýbrž i osm stanových, tři chatové a pět pionýrských táborů. Nádavkem několik podnikových rekreačních středisek.

„Tam se doručuje celkem dobře. Lidi většinou vědí kam jedou, tak doma nechávají přesné adresy“, říká Marie Macháčová, jejíž kilometry s brašnou se blíží obchůzce kolem rovníku. „Ale hledejte někoho třeba v Radslavi“, povzdechne si o něco služebně mladší Anna Frischová.“Tam je tolik chat, že je ani nespočítáte a někdy tam běháte jako čuchací pes od jedné k druhé jen proto, že lidi nenapíšou pořádně adresu“. V tomto případě i číslo chaty. V jiném přesný název tábora. Lisťáci od Lipna sice kdekoho znají, kdopak je ale vševědoucí.Třeba zrovna na Radslavi, kam ještě navíc nevede vůbec telefon, je dobrých dvě stě chat. Přes den jsou většinou nedobytné, protože sluníčko láká k vodě či lesy k houbaření, chudák tedy doručovatelka, když se často nemá ani koho zeptat.

„To pořád ještě nic není“, napíná mou zvědavost vedoucí pošty Jan Voldřich a ukazuje dopis celý

růžový,jen vonět.Celá adresa zní: Milovaný Pavel Krupička, toho času Černá v Pošumaví. „Nádhera,co? A to si představte, že s neúplnou adresou posílají lidé i telegramy“.

V Černé nemají extra poslíčka, ani nejsou motorizovaní ani nemohou šlápnout do služebního velocipédu. Kolikrát se stane, že doručovatelky přijdou z obchůzky celé uondané a musí vyrazit znovu.I s banální zprávou, nad níž pak příjemce místo poděkování mávne rukou, že to nestálo za to se tak daleko trmácet. „Copak jste Sibyly?“ dobírám si je. „Abychom řekli pravdu, jasnovidec by se tu přes léto docela dobře uživil“. Trápí je, že někdy nepořídí. Ať běhají semtam, rekreanty jako Krupička neobjeví. Kdepak potom mají shánět turistu Franze Fridricha und seine Frau, za nímž přišel dopis z Německé demokratické republiky, označený trojím dodacím místem: Český Krumlov-Lipno-Černá .

„Lidé si snad ani nedovedou představit rozsah území, na kterém doručujeme. A co nám dá práce podle poloviční adresy najít člověka, jemuž je zásilka určena“, říká vedoucí pošty Jan Voldřich.“Lidé si myslí:Černá? To bude nějaká díra kdesi u Lipna. Pravda, naše obec není veliká, donášíme všehovšudy pro osm set občanů, které vlastně všechny známe. Jestliže se však v našem obvodu vystřídá od června do září až třicet tisíc rekreantů…. někdy máme pocit, že je příjemnější metr sněhu….“.

P:S. Až zase budete někomu psát na Šumavu, pamatujte, že tam mají pošťačky jen jedny nohy,