Osudy zvonů v Dolní Vltavici
Osudy zvonů v Dolní Vltavici
Zvony jsou tím nástrojem, který již po staletí promlouvá k lidskému srdci, ať již přináší zprávy dobré, či našemu srdci bolestné. Zvony vlastně doprovází člověka v celé jeho historii a patří tedy k duchovnímu a kulturnímu dědictví celého národa.
Jak to vlastně bylo s osudy zvonů na kostelních věžích v oblasti obce Černá v Pošumaví? Kostely zde byly vlastně jen dva. Mnohem starší, který dnes už neuvidíme, byl v Dolní Vltavici. Na věži kostela, zasvěceného sv. Leonardovi/Linhartovi/ visely dva zvony, přičemž ten velký zhotovil, podle dochované zmínky, v roce 1537 českobudějovický konvář Štěpán. Patřil k cechu cínařů a ovládal techniku výroby zvonů, kterých údajně pro Budějovice a okolí zhotovil celkem čtrnáct. Velký zvon v dolnovltavickém kostele měl vypouklý relief Ježiše Krista, na protější straně reliéf Panny Marie s Ježíšem v náručí. Kolem koruny zvonu byl latinský nápis v překladu: Dej pane, pokoj našim dnům, neboť není nikdo jiný, jenž bojuje pro nás, leč Ty“ – rok 1537. Menší zvon, který vážil stošedesát liber,neměl žádné ozdoby ani nápisy, víme jen, že v roce 1732 praskl a byl přelit lineckým zvonařem Silviem Crocem. V roce 1749 se však opakovalo totéž, opět praskl. V roce 1783 se uvádí trojice zvonů, umíráček a sanktusník, který rovněž v té době praskl a byl přelit zvonařem Karlem Pozem.
Podle závěsů, jak uvádí prameny, měly být na věži ještě další tři zvony a jeden nad presbytářem.
Ve válečných časech však musely být zvony odevzdány a tak byly dne 25.listopadu 1916 skupinou vojáků sejmuty dva zvony. 30.prosince 1920 byly zakoupeny a dodány zvony nové od firmy Perner z Českých Budějovic. Ten větší, vážící 24 kg, byl pořízen za 2 028 Kčs a menší jedenáctikilový za 1 048 Kčs. Dne 3.března 1923 došly zvony na nádraží do Černé-Hůrky a byly odtud převezeny 5.března zemědělcem Johannem Keferem z Bližné č.10 do Dolní Vltavice.Dne 19.března byly zvony vysvěceny prelátem Schartner-Gilbertem z Aigen-Schlöglu za asistence tří duchovních.
Ovšem dlouho na věži nevydržely. Za II. světové války byly opět použity pro válečné účely.
Po druhé světové válce zůstaly na hlavní věži kostela dva zvony, velký a malý, s kterými se zvonilo při bohoslužbě, také se ohlašovalo a vyzvánělo při úmrtí a požáru.
V 50. letech 20. století bylo sice rozhodnuto o likvidaci obce, ale kostel měl zůstat zachován a figuroval na seznamu chráněných památek. V květnu 1958 se však začala rozebírat jeho střecha a postupně likvidovat celý kostel. Zvony byly z věže sejmuty a velký zvon byl zásluhou Pátera Karla Flossmanna převezen do Sušice a zde vyzdvihnut na věž místního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Zmíním se též o hřbitovním zvonu v kapli na Dolní Vltavici. Ten byl pojmenován František Xaverský, odlil jej linecký zvonař Gigg a vysvěcen byl 23.června 1896 u přípežitosti biskupské vizity budějovickým biskupem Martinem Říhou. Za I. světové války byl rovněž z věže kaple sejmut a odvezen k roztavení, místo něho byl dodán náhradní zvon ze schwarzenberských tuhových dolů, který se zachoval až do odsunu německých obyvatel v roce 1946.
Zvony v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie přímo v obci Černá v Pošumaví mají rovněž své historické osudy, kterým se však v tomto článku nebudu věnovat.
24.2.2016
