BYLO JEDNO PARAPLÍČKO ANEB...
Bylo jedno Paraplíčko aneb prosba na pana Vaněčka
Popsat jedinečné krásy Českého Krumlova na několika řádcích je skutečně nelehký úkol, nehledě na to, že by to bylo vlastně nošením dříví do lesa. Proto se soustředím pouze na malý výřez z celkové škály památek tohoto města. Když uslyšíte slovo paraplíčko, napadne vás možná film Pěnička a paraplíčko nebo pohádka Krtek a paraplíčko,já mám však v tomto případě na mysli „památku“, stavební objekt Paraplíčko. Přiznám se, že nevím, zda ještě tato vyhlídková stavba nad silniční serpentinou stojí, ale párkrát za těch více než padesát let, co je Český Krumlov mým okresním městem, jsem tam byl. Ale bylo to již dost dávno, neboť jsem se tam dostal po pohyblivých schodech a ty již dnes jsou kdoví kde. Nechodil jsem tudy ani k vlaku, ani třeba nakupovat, cílem býval převážně hotel Vyšehrad. Mívávali jsme tam školení agronomů, byl to vyhlášený hotel, vždy plno hostů a nádherný výhled na město.
Vrátím se však k Paraplíčku. To dnes v Krumlově opět najdeme na staré baště v nejvyšším místě nově zbudované Horské zahrady na zámku a výhled na panorama města je skvělý.
Jenomže Paraplíčko a pohyblivé schody od kina k němu, mě stále pronásledují. Jak to s jejich koncem vlastně bylo. Dozvěděl jsem se, že původní hřibovitý přístřešek nazvaný „Parapluie“(viz obrázek) postavil prý stavitel železnice Schön pro svou ženu Karolinu. O „vyhlídce Pod paraplíčkem“ se zmiňuje i Ladislav Stehlík ve své Zemi zamyšlené. Žádné další údaje jsem nezjistil.
Proto bych rád požádal českokrumlovského spisovatele a hudebníka pana Jana Vaněčka, s kterým si již několik let občas o některých záhadách touto formou vyprávíme. Nakonec bydlí ve čtvrti Vyšehrad, určitě chodil do hotelu na pívo a určitě jel i po pohyblivých schodech. A ke všemu je rodákem a město zná dokonale. Děkuji mu tímto za odpověď. 27.2.2016
