KRONIKY OBCE + HISTORIE

Obec ležela v zóně osvobozování americkou armádou a tak je náš vděk adresován právě jí. Bylo to 18. dubna 1945, kdy bývalé západní hranice Československa překročily jednotky 3. armády pod velením generála George Smithe Pattona.

Tato jednotka byla součástí 26. pěší divize, které velel generálmajor W. S. Paul a ta spolu s 11. obrněnou divizí přešla z Rakouska i na území Českokrumlovska.

Na území obce vstoupili američtí vojáci v neděli 6.května 1945. Americké tanky, s bílou vlajkou na přídi, přijížděly od Aigenu přes Kyselov, který byl s Dolní Vltavicí spojen mostem. Na dvoře místní fary byla stále ještě rozložena německá armáda, která začala nejen přestřelku, ale stačila ještě vyhodit do povětří právě onen most do Kyselova. Tím poněkud zastavila postupující americké tanky, Američané ovšem začali pálit z děl, s cílem na německou techniku na dvoře fary. Vozidla byla zasažena, ovšem plameny přeskočily na farní budovu, s níž zcela vyhořely i sousední domy čísel popisných 1, 4, 29 a 52. Vedle toho hořela i stará škola a další domky, které však obyvatelé dokázali uhasit.

V prostoru mezi zničeným mostem a ústím Rožnovského potoka přejela americká obojživelná vozidla a obklíčila obec. Američani přitom zatkli starostu Josefa Schwarzbauera, který musel přijít s bílým praporem a vyhlásit konec války.

Tlampačem byli vyzváni i všichni obyvatelé k vyvěšení bílých vlajek na znamení, že jsou připraveni vydat obec bez boje. Zatčen byl také předseda místní NSDAP a též řídící učitel Karl Schläger, který byl zástupcem místního Volksturmu (ten je mimochodem autorem kroniky obce Chvalšiny).

V noci z 6. na 7. května srovnali Američané obytná stavení čp. 33, 1 a 25 na kyselovské straně, která byla pobořena vyhozením mostu, se zemí.Urovnali pak nájezdy na obou březích a zřídili přes Vltavu pontonový most. Během dvou dalších dní pak na místě zničeného mostu postavili nový dřevěný most pro dvoustopý provoz.

Jak uvádí mnohé prameny, při detonaci původního mostu odlétaly mohutné kusy mostního mřížoví stovky metrů daleko, přičemž kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti, která stála v těsné blízkosti mostu, zůstala téměř neporušena. Z historického hlediska je nenahraditelnou ztrátou shořelý farní archiv spolu s farní budovou při výše uvedené přestřelce.

Do samotné obce Černá přišla americká vojska rovněž 6. května 1945 hned ze tří stran, a to od Horní Plané, od Frymburku a od Dolní Vltavice. Proběhla krátká přestřelka s jednotkou německé domobrany, která se však záhy vzdala. Poškozeny byly budovy č.p. 29, 59 a 21.

Na území obce zůstávají Američané do podzimu roku 1945.

O pobytu některých z nich existují identické fotografie, které vlastní Vojenské museum Loučka u Vizovic. Na fotografiích je vojín Carl Amigo spolu s kamarády z 26. pěší divize a při písemném styku s vedoucím musea jsem tyto fotografie, teprve nedávno, obdržel do našeho archivu. Jsou skutečně z naší obce, což dokládá i popsaný text se jménem Schwarzbach.

P.S. Na území obce Černá v Pošumaví nebyly v původních kronikách žádné autentické záznamy kronikářů Kronika Černé byla psána jen do roku 1933, Kronika Bližné do roku 1940 a historii Dolní Vltavice sepsal z dosažitelných pramenů v roce 1995 pan Stanislav Jágr.

Poznatky ze všech oblastí historie jsou čerpány převážně z webu Kohoutí kříž, jehož autory jsou Jan Mareš a Ivo Kareš. Zde je mnoho vzpomínek sudetoněmeckých autorů, často bývalých obyvatel a tudíž pamětníků. V tomto článku jsem si dovolil použít historických faktů o osvobození Dolní Vltavice, které napsal Johann Studener, který se narodil v Dolní Vltavici 27.března 1928.